Architektovo břicho

O filmu

Zapomenutí géniové si zaslouží monumentální návraty. A svět umění si zaslouží být odhalen v celé své kráse i ošklivosti.
Každý kinematografický počin, který vzejde z dílny geniálního filmařského samouka a experimentátora Petera Greenawaye je malým svátkem. A nepochybně i nejryzejším uměleckým dílem. Toto tvrzení se vztahuje také na drama Architektovo břicho, které Greenaway natočil v britsko-italské koprodukci v roce 1987. V centru jeho vyprávění stojí tentokrát americký architekt Stourley Kracklite v podání Briana Dennehyho, který společně se svou mladou a atraktivní ženou přijíždí do Říma, aby zde dohlížel na výstavu věnovanou Etiennovi-Louisi Bouléemu, geniálnímu, nicméně zapomenutému francouzskému architektovi z 18. století, který byl mimo jiné jedním z hlavních inspiračních zdrojů neblaze proslulého Alberta Speera, vrchního architekta Adolfa Hitlera. Naneštěstí čím více se Kracklite noří do projektu, tím méně je spokojená jeho žena, která si tudíž záhy začne románek s jedním z manželových italských rivalů. Ani ostatní kolegové Krackliteovi jeho práci neulehčují. A aby toho nebylo málo, Stourleyho trápí úporné bolesti břicha, které jinak značně připomíná zaoblené linie Bouléeho staveb a nákresů. Otázka jen zní, zda se jedná o další projev Američanovy hypochondrie, nebo jestli tentokrát nejde o něco většího. Třeba o jed podávaný znechucenou manželkou. Greenawayovo pozoruhodné, z genia loci Říma těžící dílo doprovodil unikátní hudbou skladatel Wim Mertens.